Historie Dne veteránů:
Dne 11. listopadu 1918 v 11.01 hodin podepsal maršál Foche v železničním vagónu v Compiégne na řece Marně příměří s poraženým Německem císaře Viléma. Tímto příměřím bylo v konečném důsledku rozhodnuto o ukončení 1. světové války – největší a nejstrašnější války, jakou kdy lidstvo poznalo. Toto datum se stalo, na paměť obětem války, v demokratických zemích Evropy, v USA a Kanadě „Dnem veteránů“. Francie iniciovala tento den jako Den padlých nebo Den příměří již v roce 1919. Během krátké doby se pak vzpomínka na padlé rozšířila i v Severní Americe jako Den vzpomínek či Den veteránů. Jedenáctý listopad byl vyhlášen Dnem válečných veteránů a například v Kanadě uctívají tento den jako Remembrance Day na počest vojáků padlých v obou světových válkách. Jako vzpomínku si lidé toho dne dávají do klopy papírový květ máku. V novodobé České republice je datum 11. listopadu jako Den veteránů připomínající oběti válečných konfliktů poprvé vzpomenuto v roce 2001. Hlavní pietní akt se tehdy uskutečnil v Národním památníku v Praze na Vítkově a stejně tak v celé České republice si občané a vojáci připomněli české oběti válečných konfliktů. Den veteránů je pro nás příležitostí veřejně si připomenout československé vlastence, kteří ve dvou válečných apokalypsách, ohraničených léty 1914 až 1918 a 1939 až 1945, nezištně a bez váhání nasazovali životy za svobodu své vlasti, za obnovení státní suverenity. Vznik Československé republiky v roce 1918 byl podmíněn nejen politickými jednáními, ale byl také výsledkem bitev legionářů československé dobrovolnické armády u Arrasu v květnu 1915, téměř už legendární bitvy u Zborova, která se odehrála o dva roky později, těžkých bojů u francouzské Terrony a Vouziers a dalšími boji československých legionářů na italské frontě. Celá téměř stotisícová armáda čs. legionářů přispěla k ukončení první světové války a tato elita národa pak zákonitě vytvořila základ armády první Československé republiky. Mnozí z nich o dvacet let později nedobrovolně opouštěli svou rodnou zemi, aby za jejími hranicemi v Polsku, Francii, na Blízkém východě, ve Velké Británii, na území bývalého Sovětského svazu, v severní Africe, ale i v jiných částech světa bojovali proti armádám nacistického Německa, fašistické Itálie a jejich spojenců. Více než 10 000 vojáků položilo svůj život za svobodné Československo. V tento den si připomínáme oběti válek bez rozdílu národností, náboženství a pohlaví – a proto vzpomínáme rovněž na 144 000 vojáků Rudé armády, 55 000 příslušníků rumunské armády a 350 vojáků americké osvobozující armády. Skláníme se i před obětmi francouzských, italských, jugoslávských, bulharských vojáků, ale i před obětmi vojáků z dalších zemí, kteří se podíleli na osvobození naší vlasti.
Zdroj: Vojenský historický ústav
Dne 11. listopadu 1918 v 11.01 hodin podepsal maršál Foche v železničním vagónu v Compiégne na řece Marně příměří s poraženým Německem císaře Viléma. Tímto příměřím bylo v konečném důsledku rozhodnuto o ukončení 1. světové války – největší a nejstrašnější války, jakou kdy lidstvo poznalo. Toto datum se stalo, na paměť obětem války, v demokratických zemích Evropy, v USA a Kanadě „Dnem veteránů“. Francie iniciovala tento den jako Den padlých nebo Den příměří již v roce 1919. Během krátké doby se pak vzpomínka na padlé rozšířila i v Severní Americe jako Den vzpomínek či Den veteránů. Jedenáctý listopad byl vyhlášen Dnem válečných veteránů a například v Kanadě uctívají tento den jako Remembrance Day na počest vojáků padlých v obou světových válkách. Jako vzpomínku si lidé toho dne dávají do klopy papírový květ máku. V novodobé České republice je datum 11. listopadu jako Den veteránů připomínající oběti válečných konfliktů poprvé vzpomenuto v roce 2001. Hlavní pietní akt se tehdy uskutečnil v Národním památníku v Praze na Vítkově a stejně tak v celé České republice si občané a vojáci připomněli české oběti válečných konfliktů. Den veteránů je pro nás příležitostí veřejně si připomenout československé vlastence, kteří ve dvou válečných apokalypsách, ohraničených léty 1914 až 1918 a 1939 až 1945, nezištně a bez váhání nasazovali životy za svobodu své vlasti, za obnovení státní suverenity. Vznik Československé republiky v roce 1918 byl podmíněn nejen politickými jednáními, ale byl také výsledkem bitev legionářů československé dobrovolnické armády u Arrasu v květnu 1915, téměř už legendární bitvy u Zborova, která se odehrála o dva roky později, těžkých bojů u francouzské Terrony a Vouziers a dalšími boji československých legionářů na italské frontě. Celá téměř stotisícová armáda čs. legionářů přispěla k ukončení první světové války a tato elita národa pak zákonitě vytvořila základ armády první Československé republiky. Mnozí z nich o dvacet let později nedobrovolně opouštěli svou rodnou zemi, aby za jejími hranicemi v Polsku, Francii, na Blízkém východě, ve Velké Británii, na území bývalého Sovětského svazu, v severní Africe, ale i v jiných částech světa bojovali proti armádám nacistického Německa, fašistické Itálie a jejich spojenců. Více než 10 000 vojáků položilo svůj život za svobodné Československo. V tento den si připomínáme oběti válek bez rozdílu národností, náboženství a pohlaví – a proto vzpomínáme rovněž na 144 000 vojáků Rudé armády, 55 000 příslušníků rumunské armády a 350 vojáků americké osvobozující armády. Skláníme se i před obětmi francouzských, italských, jugoslávských, bulharských vojáků, ale i před obětmi vojáků z dalších zemí, kteří se podíleli na osvobození naší vlasti.
Zdroj: Vojenský historický ústav
